Kdo by neznal olomoucké kašny? Barokní kašny vytesané z kamene. Je jich v Olomouci celkem šest. Šest? Sedm?! Ano, bylo jich sedm, ale zachovalo se jich pouze šest. Takže jich máme šest? Omyl, který budu muset napravit.

Vlastně jich dlouho bylo šest, ale od konce září 2002 jich má kdysi bývalé sídelní město Olomouc sedm. Na Horním náměstí přibyla nova kašna. Začnu však raději po pořádku a nevynechám ani kašnu ve zdi radniční budovy. Ta nám pak dává celkový počet osmi kašen.

Každý, kdo přijede do města Olomouce, se u některé z kašen alespoň zastaví. Spočine na kašně pohledem. Oko návštěvníka se polaská nejen s kamenem, ale i s proudící vodou. Příjemný zrakový vjem doplňuje proudící voda vjemem zvukovým. Zastavíme-li se u kašny v létě, cítíme v blízkosti této vodní nádrže jakési osvěžení, mnohý návštěvník se osvěží zanořením rukou do chladné vody. 

I když v Olomouci bylo dostatek studní, důležitým zdrojem vody zde byly kašny. Kašny se zde zachovaly díky tomu, že vodovod byl v Olomouci zřízen až koncem 19. století. Kašny tak dlouho plnily významnou funkci zásobování vodou a tak s určitostí byly udržovány v čistotě. Samozřejmě by tomu tak mělo být i dnes, přestože tuto významnou funkci ztratily.

K tomu ovšem nestačí starost města, ale aktivně by se na čistotě kašen měl podílet i každý občan, turista či poutník. Když už ne více, tak alespoň tím, že do kašny nebude házet odpadky a takto ji znečišťovat. Vždyť chci, aby radost, kterou mám při pohledu na kašnu s křišťálově čistou vodou, měl i ten, kdo sem přijde po mně. Je to především umělecká památka - vždyť v galerii take neháži na obrazy odpadky!

Obrázky olomouckých kašen jsou každému známé a lze je dnes nalézt na mnoha místech - v knihách, na fotografiích, pohlednicích i na Internetu. Hovořím tedy o pohledu celkovém bez důrazu na umělecké detaily. Tyto detaily se týkají především částí kašen, ze kterých tryská voda.

Tyto části umělci vytesali do kamene v podobě rozmanitých hlav od zvířecích až po mytologické stvůry. Protože tyto detaily nejsou už tak dobře známé, rád bych si jich zde povšimnul. Všimnu si kašny jako takové a detailu, který chrlí vodu.

Původní sedmá kašna, která již dávno neexistuje, byla kašna dítěte s delfínem, která stávala před branou ve starých městských hradbách ve Slovenské ulici. Dochovala se pouze její nádrž bez sousoší. Aby tento motiv nezapadl, byla v roce 1898 zřízena s tímto motivem kašna na západním průčelí radnice (na oslavu zásobování vodou vodovodem). Koncem války byla v roce 1945 poškozena a proto ji později nahradila socha Hygie, jejímž autorem byl v roce 1948 olomoucký sochař Karel Lenhart. Když se na ni podíváme blíže, uvidíme ženskou sochu zdraví - Hygie, která drží v pravé ruce misku, z níž trčí hlava hada. Z jeho huby tryská čerstvá voda. Zastavíte-li se opodál, uvidíte, jak čas od času sem přiletí holub, sedne si na misku a napije se tekoucí vody.

Když už jsme u budovy radnice, neváhejte a zvedněte hlavu vzhůru, k čemuž jsem zde již nabádal kdysi dříve. Odměnou vám budou nádherné chrliče vody v rozích budovy u její střechy. Ano, vidíte dobře, jsou to draci s otevřenou hubou. Podíváte-li se blíže, uvidíte, že huby mají zadrátované a všechna místa na jejich těle, kam by se mohli posadit holubi jsou posázena "bodlinami", které jim v tom brání.

Nedá se nic dělat. I když jsou holubi jakousi "ozdobou" na náměstích u nás i ve světě, jsou ve skutečnosti "škodnou". Ničí svým trusem umělecké památky a rozšiřují nebezpečné choroby. Pozor, ne každý si to uvědomuje!

Soubor šesti dochovaných barokních olomouckých kašen je svým způsobem ojedinělý a nemá v jiných evropských městech obdoby. Vznikly v průběhu pouhých padesáti let (1683 - 1735). Všechny jsou zdobeny motivy z antiky. Město na věc každodenní potřeby svých obyvatel vydalo nemalý peníz!

Caesarova kašna je postavena ve východní části Horního náměstí.. Původně zde byla v 16. století postavena kašna Spravedlnosti. Tato kašna je bohatá na symboly. Na skále jsou zde nataženi vousatí vodní muži, kteří si podávají ruce, což symbolizuje soutok řek Moravy a Dunaje. Jeden drží v ruce štít se znakem Moravy (orlicí), druhý pak štít se znakem Dolních Rakous (pět letících orlů). Věrnost měšťanů města panovníkovi symbolizuje sedící pes. Nad tím vším se vzpíná kůň s jezdcem.

Koncem minulého století byla tomuto jezdci odstraněna z hlavy šesticípá hvězda. Římský vojevůdce Gaius Julius Caesar, který byl podle dobových představ zakladatelem města Olomouce, byl takto degradován na obyčejného římského vojína. Připadá mi to, jako bych byl mocný, přišel do galerie a nechal na umělcově soše něco odstranil. Aha!

V galerii je to pod střechou a tak by to asi tak lehko neprošlo. V případě Caesara však všichni mlčí! Pouze pětadvacetiletý olomoucký sochařský tovaryš Jan Jiří Schauberger tak vytvořil v roce 1724 nejnáročnější olomouckou kašnu. Nádrž zhotovil kameník Václav Render. Krása - a kůn z výše své tlamy i pod ním sedící pes si spokojeně do té nádhery chrlí vodu.

Herkulova kašna se nachází na Horním náměstí nedaleko severozápadní strany radnice. Původně to měla být kašna Martova (Mars byl bůh války). Uprostřed ní se vypíná antický hrdina Herkules, který je s kyjem v pravé ruce (původně v ní měl meč) zahalen do lví kůže.

V levé ruce drží a částečně i svým tělem chrání šachovanou městskou orlici před sedmihlavou saní pod jeho nohama. Z archivních materiálů sice vyplývá, že na kašně měl být původně zobrazen římský bůh války Mars chránící město (symbol orlice), ale nakonec se zde objevil řecký bůh Herkules.

Kašna se původně nacházela na místě sloupu sv. Trojice, odkud ji na dnešní místo přemístil v r. 1716 kamenický mistr Václav Render, aby uvolnila prostor pro stavbu trojičního sloupu.

Autorem vodní nádrže kašny je kameník Václav Schüller (zhotovena r. 1721), u nějž se vyučil i Václav Render. Sochu Herkula zhotovil v letech 1687-1688 moravský sochař Michael Mandík.

Jupiterova kašna zdobí spodní část Dolního náměstí poblíž kapucínského kláštera. Uprostřed kašny je umístěn vysoký kamenný podstavec tvaru hranolu, který je bohatě zdobený ornamenty a reliéfy s čtyřmi hlavami vodních mužů v rozích podstavce, kteří drží v ústech velké trsy květin.

Tyto čtyři chrliče vody směřují na čtyři světové strany. Původně na tomto podstavci stála velká socha sv. Floriána, kterou vytvořil roku 1707 asi Václav Render s malířem Františkem Arigonem. Dnes ji můžeme nalézt v městském dvoře ve Skrbeni, kam byla odvezena v roce 1735.

Místo ní byl na tento podstavec v témže roce postaven nejvyšší římský bůh, bůh hromů a blesků Jupiter (v řecku to byl Zeus) s orlem u nohou. Jupiter třímá ve zvednuté pravé ruce svazek blesků. S vykročenou pravou nohou a levou rukou opřenou v pase, přidržuje přes celé tělo přehozený, bohatě řasený plášť.

U jeho nohou stojí orel s rozepjatými křídly (je to Diův znak), posel vládce nebes, ochranitele domů, státu a veškerého pořádku. Autorem vlastní kašny byl Václav Render spolu se zednickým mistrem Janem Jakubem Kniebandlem.

Sousoší Jupitera s orlem zhotovil v letech 1734 - 1735 pravděpodobně sochař Filip Sattler.

Merkurova kašna stojí na druhém konci ulice ústící z Horního náměstí. Nebrání dopravě a současně je viditelná ze všech stran. Kdysi na tomto místě stála stará renezanční kašna od neznámého autora.

Uprostřed kašny je na kruhovém skalisku se třemi hadovitými delfíny s otevřenými tlamami umístěna postava Merkura (Merkur = Mercurius, od lat. merx = zboží), římského boha obchodu. Stojí na skále s prohnutým tělem a zvednutou hlavou, která se díva vzhůru na caduceus (kérykeion, hůl Hermova, symbol obchodu), který drží ve vztyčené pravici (okřídlená hůl se dvěma hady). Na hlavě má helmici, na nohou symbolická křidélka a kolem těla rozevlátý pláštík. Na skále u nohou mu sedí andílek.

Merkur je vlastně řecký Hermés, který je průvodce duší zemřelých. Proto jsou na této kašně take tři chrliče vody ve tvaru hadovitých delfínů, kteří symbolizují tři řeky v podsvětí - Léthe, Styx a Acherón.
Kamenosochařské práce zde provedl Václav Render spolu se zednickým mistrem Janem Jakubem Kniebandlem. Vlastní socha z roku 1730 je dílem sochaře a malíře Filipa Sattlera, původem z Tyrol.
Umělečtí historikové ji považují za nejlepší z celého souboru dochovaných kašen, i když vlastní sochařské kvality nepřesahují běžný průměr kamenosochařských prací v olomoucké oblasti v uvedeném období.
Nakonec pokud se projdeme kolem všech olomouckých kašen, tu nejlepší si nalezne každý z nás podle svého vkusu.

Neptunovu kašnu najdeme v Olomouci na horní části Dolního náměstí poblíž Panské ulice. Uprostřed kašny je na čtyřech pilířích na nízkém podstavci sousoší. Tvoří ho poprsí čtyř vzpínajicích se mořských koní, mezi nimiž na skalisku stojí socha rozkročeného a dopředu nakloněného Neptuna.

Kůň je obrazem pádící mořské vlny.

Neptun, starořímský bůh vodstva, vládce moří, drží v rukou proti vodě obrácený trojzubec, kterým krotí mořské živly. Převzal funkce řeckého boha Poseidóna. Nádrž zhotovil kamenický mistr a měšťan Václav Schüller.

Autorem sousoší je znojemský sochař Michael Mandík původem z Gdaňska, který na ní začal pracovat již v roce 1683, kdy ji také pravděpodobně dokončil. Je to nejstarší dochovaná olomoucká kašna.

Na náměstí Republiky naproti budovy Muzea je jeden z nejlepších sochařských výtvorů v Olomouci, kašna Tritonů . Kašna vznikla v roce 1709 a je snad nejpůsobivější ze všech olomouckých kašen.

V její nádrži je sousoší, které má dvě patra, která jsou nazájem oddělena prolamovanou mušlí, kterou nesou spolu se dvěma delfíny dva Tritoni (vodní muži, byli to drobní bůžkové vod). V mušli je umístěna postava chlapce, který stojí na skále obrostlé vodními rostlinami a drží si na řetězech dva vodní psy (tak se tyto sochy nazývají v popisu, ale mně připadají spíše jako okřídlení draci - nakonec posuďte sami).

Původně tato kašna stála na malém prostranství na rozcestí Denisovy, Ztracené, Ostružnické a Pekařské ulice, kde byl později vystavěn nový nárožní dům. Ze všech těchto ulic byla dobře viditelná.
V roce 1880 byla přemístěna na dnešní místo.

Kašnu navrhl a její nádrž zhotovil olomoucký sochař Václav Render. Vlastní sousoší pochází také z Renderovy dílny, autor však není znám.

Zmínil jsem se již dříve, že v Olomouci byla kdysi kašna sedmá, na které bylo dítě s delfínem.
Byla - kdysi.

Tato kašna nenávratně zmizela, aby se podobný motiv objevil na olomoucké kašně znovu. Jde o novou kašnu Arionovu, která byla slavnostně "otevřena" 27. září 2002.

Ano, kašna zcela "čerstvá".

Vybudování sedmé kašny bylo plánováno již v 18. století, Olomouc se jí však dočkal (ve spisovné češtine je Olomouc rodu ženského, ale u olomoučáků byl vždy Olomouc rodu mužského) až počátkem 21. století.

Tak jako originální barokní kašny je i tato vytvořena z maletínskeho pískovce. Kašna pochází z italské dílny sochaře Ivana Theimera a městskou pokladnu přišla na téměř 20 miliónů korun.

Sochař, olomoucký rodák, si vybral jako motiv Ariona, bájného pěvce, který se před lupiči vrhl z lodi do moře a delfín mu zachránil život.

Tato kašna se objevila se v Olomouci ještě před prázdninami ve zkušebním provozu. Po přípravných a stavebních pracích byl 28. června napuštěn bazén kašny vodou a byly osazeny dosud zhotovené sochy.

Byla v ní jen voda a kamenný podstavec, na kterém stojí želva, která nese na svém krunýři skálu údajně s motivy olomoucké historie. Vypadá to spíše jako jakási stěna. Objevíte na ní mořské ryby a lidičky. Ze stěny trčí řada rybích tlam a z těch tryská voda.

Další obrovská želva stojí opodál kašny. Ta je zábavou především pro male děti. Když se podíváte blíže, uvidíte na jejím krunýři take spoustu života. Prý ji Ivan Theimer daroval olomouckým dětem.

Když jsem šel 20.září kolem, měl jsem štěstí. Zrovna v kašně zkoušeli další prvky. Tím hlavním byla pochopitelně socha Ariona, který objímá delfína ve skoku. V obou rukou drží velké ryby. Na hlavě má klobouk, ze kterého skáčí drobní delfíni a take po jeho těle najdete řadu drobných ryb.

V tuto chvíli ještě visel na popruzích z jeřábu, ale byl již "na svém" místě.

Opodál v kašně skotačili chlapec a dívka. Na menší želvě stojí hošík na podstavci, nohama na dvou malých želvách. V rukou má velkou rybu. Dívenka stojí na podstavci, který je take na hřbetě želvy. V rukou drží velkou lasturu.
Fotografie, kterou jsem zhotovil, je unikátní tím, že chlapec a dívka nestojí na "svých" místech. Navíc do odpoledne, kdy už pršelo, z kašny opět zmizeli.

Když jsem přišel další den, abych vyfotografoval Ariona s delfínem, neměl jsem štěstí. Byl již definitivně upevněn, ale byli i s delfínem celí zakryti dekou. Také pohled, který stál za zvěčnění.

Po otevření kašny jsem v Olomouci nebyl a tak mi konečnou podobu kašny pro vás zvěčnil pan Ladislav Stratil.

Takže až přijedete do Olomouce, nezapomeňte na tuto novou vodní atrakci.

Autor: Lumír Hanuš