O chrličích na dómě svatého Václava

 

Už jako malého kluka mne přitahovaly chrliče vody. V Olomouci o ně není nouze. Když přijdete k chrámu sv. Václava (na Dóm), uvidíte jich zde mnoho a můžete zespodu obdivovat jejich nádheru. Obdivoval jsem je zde jako kluk a později jako ministrant nejprve zespodu a později, když jsem chodil na Dómskou věž zvonit zvonem sv. Cyrila a Metoděje (ale tomuto zvonu jsme vždy říkali Petr), i z ochozu nejvyšší dómské věže shora. Viděl jsem je i na řadě dalších míst, ať už to byly kostely nebo budovy světské. Nikdy jsem však neměl příležitost přiblížit se k nim dostatečně blízko, abych si je mohl vyfotografovat a zevrubně prohlédnout. Tato možnost se mi naskytla až v dubnu 2001, když mi bývalý spolužák a stálý kamarád, který má opravu chrámu sv. Václava na starost, při přátelském setkání navrhl, abychom se tam zašli podívat. 

Na hlavní Dómskou věž jsem se tak dostal po mnoha letech, ale k věžím nižším v průčelí chrámu poprvé a to po lešení. Dříve jsme zde jako kluci obdivovali poštolky, kterých tu bývala spousta (a jsou zde doposud, jak jsem se přesvědčil, když jsem jednu shora uviděl sedět na střeše kostela). Mohli jsme si je tehdy prohlédnout, když jsme vyšli na klenbu kostela (to jsme se tam vždy "svezli" s varhaníkem). Hnízdily tam nejen poštolky, nýbrž i holubi. 

Když jsem se tedy konečně letos k chrličům vody dostal, pochopil jsem, jakou práci si s jejich tvorbou umělci dali. Tyto ozdoby mají množství velmi pěkných detailů, které v žádném případě nemůže běžný návštěvník zespodu vidět. Jsou pro něj příliš vysoko. Pochopil jsem, že je umělci tvořili s láskou. Tvořili je nejen proto, aby je mohli obdivovat lidé zdola. Chtěli takto vzdát hold Všemohoucímu, neboť jen ten může všechny tyto detaily vidět shora! 

Vystoupili jsme po lešení až po část věží, kde začínají jít prudce nahoru z měděného plechu "tašky" a krabi (krab je gotická architektonická ozdoba v podobě plazivého stylizovaného rostlinného lupenu). Levá věž je již opravena a lešení jde dolů, na pravé je tomu naopak. Vlastně nikdo až do této opravy netušil, že věž je střelou z války poškozena. Velký blok pod fiálou (fiála je štíhlá vížka, která je obvykle zakončená růžicí nebo vítodem) je zde téměř vytržen ze stavby. Naštěstí ne zcela, takže vše drží a bude opraveno. Prohlédl jsem si zblízka sochu sv. Václava, Cyrila, Metoděje i hlavu architekta Gustava Merety. Myslel jsem i na naše čtenáře a tak jsem vyfotografoval několik pěkných chrličů, z nichž některé jsou již opraveny. 

Chrlič - oč se vlastně jedná? Je to vlastně výtok, který byl používán především ve středověku v gotickém slohu. Dešťová voda ze střech či věží je svedena k ozdobnému výtoku, které mají podobu beranů, kozlů, draků, čertů a jiných zvířat či oblud. Z otevřené huby pak vytéká dešťová voda. Je kouzelné tyto chrliče pozorovat nejen "nasucho", ale především při dešti, kdy jejich hlavy chrlí ze svých otevřených hub proudy dešťové vody. 

Takže duben byl v Olomouci úspěšný. Viděl jsem nezvykle zblízka nejen ozdoby na chrámu sv. Václava, nýbrž i detailně sochy ze sousoší Nejsvětější Trojice ze sloupu na Horním náměstí, které byly odtud sňaty a po opravě krádkodobě vystaveny v muzeu. Zážitek, který se již za mého života určitě nebude nikomu opakovat. Již dříve upozornil na sochy a ozdoby na domech nad našimi hlavami Miroslav Horníček svoji knihou s fotografiemi Dobrý den, socho! A tak až zase půjdete okolo kostelů či radnic, pohlédněte nahoru odměnou vám budou nádherné chrliče (ať již kamenné či z plechu). A nejen chrliče (ale o tom až zase někdy jindy)!

Autor: Lumír Ondřej Hanuš